U nás na vsi jsme samý vesničan, a proto se bavíme, jak se bavíme. Tedy já se nebavím, protože jsem posera, ale kluci se baví. Nejdřív vypijou moře piva a potom si chtějí hrát. Když do toho přimíchají nějaké kořalky, dojde i na hru „na slečinky“. To se dva frajeři postaví a jeden druhému dá facku přes celou hubu. Kdo upadne je slečinka.
Dámy prominou, neb to není politicky příliš korektní, ale jak říká náš srbský přítel Ilja „tako je, kako je“. Sofistikovanější varianta stejné hry je spojená s kopancem. Musí být veden ze strany a nesmí směřovat na střed. Dámy pochopí. Toto pravidlo je jen kvůli nim, protože po osmém rumu je vesničanům všechno jedno a klidně by si i vercajk nechali rozkopnout, jen aby ukázali, že nejsou žádné slečinky.
Ne, nebojte se. Na vsi jsme vesničané, ale nejsme úplní magoři. Jak kluci vyběhnou na pažit pod topoly, tak vědí a k zemi se kácejí hned, jak na ně padne protivníkův stín. Natož kontakt. Naše Růžena říká, že neumí kopat ani běhat, ale v první lize by se neztratili.