Srb pan Srp k tomu říká, že to jsme my, Češi. Tedy on říká, že to jste vy, Češi. Spartě pořád přejí smrk a nikde ani pohlavek. To u nich mlčí, ale když se potkají, s radostí se seřežou jako koně.
Na to naše výčepní Růžena řekla, že s tím smrkem, to je stejné, jako když nám řekne, že další kořalky nebudou, že se jde domů a ať jí políbíme zadek. Tedy ona neříká zadek. Nikdo z nás neočekává, že si Růžena sundá trenýrky a dědek Pecka v hýždi nechá protézu a sladký Bohuš jí tam otiskne rtěnku.
A to se neptejte, co říká starý Roubíček. Ten je od přirození sešitý a od narození sešívaný a jak slyší, že ti jeho jsou ti jeho, tak se postaví, křičí s nimi a dme se pýchou.
Jenže chápu, že u nás na vsi to není jako ve městě a sobotní fotbal je pro nás otázka života a smrku.