Pan Karafiát je sobec. Nevadí mu, že z těch kluků nic nebude, ani jim nepřeje úspěch. On myslí jen na sebe. On ví, že když sešívaný dorost válcoval ligu, vylézali z něj dobří hráči a ti nedávno tvořili polovičku nároďáku a jak pan Karafiát vidí sešívku v dresu se lvíčkem, zvedne (anebo postaví?) se mu však víte co a on zažívá krásné chvíle.
Dneska si přečetl, že dorost je desátý. Rozplakal se a poručil si pivo a rum a do piva vodku. Sobec a navíc prase. Marně ho dědek Pecka utěšoval, že někde vyčetl, že to jsou noví trenéři a nová metodika. Pan Karafiát ví své. Ročník 2003 byl mistr ligy a ten hráč hraje tam a ten zase tam a jiný jinde a skoro všichni hrají někde a jednou ten nejkrásnější dres obléknou a on zase zažije krásné chvíle. Kdo mu něco podobného, ale může slíbit, až vyrostou fotbalisté tady z těch, co neporazí ani shnilý plot? Naučí se snad vyhrávat porážkami?
Na to naše výčepní Růžena řekla, že různé cesty vedou na vrchol a ve výčepu nevíme, zda měla na mysli kopanou, anebo vyvrcholení pana Karafiáta.