Voda, písek, pláž, fotbalové hřiště, hotel, silnice a vnitrozemí. To v případě, že přijedete lodí. Tou jsem nepřijel, a proto to bylo obráceně. Silnice, hotel, hřiště, písek, moře. S Tureckem to asi nemá moc společného. To je na druhé straně silnice a potom stovky kilometrů až na druhou stranu.
Přijel jsem, abych se podíval na opravdové fotbalisty a místo toho jsem viděl fotbalové nešťastníky. Do řeči se se mnou dal černoušek, který byl z NIgérie a zároveň z Austrálie a naposledy hrál v Dánsku. Prahu zná. Nedávno byl na zkoušce v Bohemians. Hned hrdě hlásil, že u těch opravdových. Tady je na tréninkovém kempu pořádeném rumunským agentem. Chlapcům slíbil tvrdý trénink a zápasy proti evropským profesionálním týmům. Opak je pravdou.
Do rozhovou se přidal hoch z Albánie a brankář z Tunisu. Shodli se na tom, že sliby jsou chyby a nakonec je jenom dobře, že nehrají žádné zápasy. S bandou turistů, která si společně s nimi zaplatila vstupenku na naději o profesionální angažmá, by dostali šílený výprask od každého špatného týmu.
Zdá se, že na nepřiměřených ambicích se dá slušně vydělat. Fotbalový Pánbů to všechno vidí, a jednou jim to vrátí. Stejně tak, jako to jednou spočítá těm, pro které je šustot bankovek víc, než je vhodné.