Kazachstán je dalším z míst, o kterých nic nevím. Někde hluboko jsem měl, že největší poctou v Kazachstánu je, když vám k večeři připraví vařenou skopovou hlavu. Nemusí to být pravda. Po zadání „vařená skopová hlava“ jsem „vygoogloval“, že tento pokrm je svátečním na ostrově Gotland. Vaří se i s očima. Našinec na cestách se bát nemusí. Tento ostrov patří ke Švédsku.
Další informace o té vzdálené zemi jsem našel v textu pana P. Rafaela Nevolníka, který je členem Řehole menších bratrů františkánů na Slovensku. Působil na misiích v jihovýchodním Kazachstánu v městě Taldykorgan. .
Dočetl jsem se, že původní kultura Kazachstánu je nomádská. To by nemělo vadit. Rovněž jsem se dozvěděl, že Kazachstán patří mezi země s největší korupcí a byrokracií. Ani zde nenacházím nic, co by správného Čecha mohlo překvapit.
A kdyby krajanovi bylo těžko, potom se jistě může obrátit s prosbou o pomoc k františkánům. Na otázku jak svým ovečkám pomáhají, pan Nevolník odpověděl: „Společně se snažíme osvojovat si ducha Kristova evangelia. To nejdůležitější je, aby se člověk dokázal orientovat, navzdory všemu, s čím se setkává, se správně rozhodovat, a tak se neustále proměňovat na hodnověrný obraz Boží.“
Zde se pan Nevolník může mýlit. Možná jsou důležitější věci, než schopnost se orientovat.