18.08.2013 - Ode zdi ke zdi. Při pohledu z okna do Polabí a čtení denního tisku získávám dojem, že v našem milovaném velkoklubu se odehrála tichá palácová revoluce. Po období, kdy klub vtrhl do boje s tím, že poručí větru a dešti se zdá, že navrch získává pragmatický názor vycházející z přesvědčení, že je nutné skoupit to nejlepší, co hráčských trh nabízí a s takto vybudovaným týmem zašlapat konkurenci do země.
Vše je otázka ambicí a očekávání. Pokud klub nemusí vyhrát titul, tak si může stavět hrad z písku s tím, co doma najde. Potom majitel musí vyhlásit, že slevil z ambicí a spokojí s aktivním fotbalem a bojem o evropské poháry. Fanoušci mohou či nemusí souhlasit, ale to je tak jediné, co s tím mohou udělat. V takové situaci je navíc těžší zklamat. Hráči nejsou pod tlakem nereálných očekávání a mohou jen potěšit.
Ke hře o titul je překvapivě dost důležité mít hráče, kteří jsou dobří na to, aby takové zadání zvládli. Větru a dešti sice lze poroučet, ale nikoliv poručit. Pro mnohé bolestné zjištění. Nyní tedy jdeme druhou cestou. Obránce, který byl kapitánem v klubech, kde mnozí ani nevědí, že Čechy nejsou v Jugoslávii, to zvládne. Tedy pokud zdraví nebude proti. Otázkou je, jak si s tím poradí hráči, kteří nebyli dost dobří na to, aby se udrželi v zahraničních klubech, o kterých si chceme myslet, že nedosahují velikosti vlajkové lodi českého fotbalu.
Odpověď najdeme na hřišti. Společně s tím najdeme odpověď na otázku, zda klub angažoval dobré hráče, anebo hráče, které agentura nedokázala umístnit jinam, a proto nezbylo, než jak zbylo.
Pohled za okolní kopce nabízí myšlenku, že fotbalisté rostou i jinde než v Čechách a na Slovensku. Neměl by to být další krok? Jenže kdo vlastně drží v rukou mapu a kompas? Přepřahá koně kočí, anebo ten momentálně vlivnější z rádců? Jak se opravdu jmenuje tamní Armand-Jean du Plessis de Richelieu? |