V Norimberku včera šlo o hodně. Domácí na sestup a hosté jakbysmet. Nešlo o hodně. Šlo o všechno. Ve městě to bylo znát od časného dopoledne. Kam se člověk podíval, tam lidi s bíločervenými prapory. Tolik fanoušků ze Stuttgartu jsem nečekal.
Vzhledem k pomalejšímu myšlení mi dlouho trvalo, než jsem zjistil, že bíločervené vlajky a transparenty nepatřily příznivcům VfB Stuttgart, nýbrž měly něco společného se stávkou odborářů. Trochu mne to překvapilo. Netušil jsem, že Němce také prožívají jiné věci než fotbal.
Už vůbec by mne nenapadlo, že to jsou takoví přátelé italské opery. Na vlajkách, transparentech a tričkách měli napsáno Verdi. To by mne zajímalo, čím je ten Ital tak uchvátil, že kvůli němu ráno nešli do práce, ale radši kroužili v průvodu po starém městě. Doufám, že při příštím pochodu městem bude na transparentech napsáno „Ať žije Drmič!“, protože jeho dva góly sestřelily bíločervený Stuttgart a daly domácím naději.
Příští sobotu hraje Norimberk ve Freiburgu. Komu se tam nebude chtít, ten může s dětmi do Zoo, anebo s manželkou do opery. Třeba nám potom řeknou za co, že se v Norimberku včera stávkovalo.