Jsou frajeři a jsou frajeři. O fotbalistech si ledaskdo myslí ledacos a mnohdy to není nic dobrého. Někde jsem četl, že rozdíl mezi hokejistou a fotbalistou je v tom, že hokejistovi něco je, ale tváří se, že mu nic není, zatímco fotbalistovi nic není, ale dělá jako, že mu něco je.
A potom je tady John Terry. I o něm si můžeme myslet ledacos a nemusí to být nic dobrého. Jedno je ale jisté. John Terry není srab. Pro začínající čtenáře a začínající fotbalisty připomenu, že být srab, bylo něco, čím nikdo nechtěl být v dobách, kdy ještě čest a sláva byly čest a sláva.
Dvacet minut před koncem semifinálové války a řežby v Madridu stoper Chelsea špatně došlápl a tvář se mu zkřivila bolestí. Hra pokračovala, a kdyby Terry přestal hrát a upadl na zem, rozhodčímu by nezbylo, než hru přerušit a nechat hráče ošetřit.
V televizi bylo jasně vidět, jak se Terry nemůže pohybovat a kulhá. Domácí drželi míč na polovině Chelsea, jejíž kapitán byl dlouhou dobu vidět v záběru kamer, jak hraje se sebezapřením. Nespadl na zem, nenechal svůj tým bez kapitána. Domácí nakonec ztratili míč a Terry se mohl svalit na trávník a být ošetřen a posléze vystřídán.
Něco na tom Terrym bude. Možná je ještě ze staré školy. Možná právě proto je kapitánem Chelsea FC.