Nikdo nevíme, co je Liverpool, ale všichni tak nějak tušíme, co je Slávie. Mezi ty, co vědí, úplně nutně nemusí patřit žádný z jejich „majitelů“, ani ten pán, co je tam do léta na brigádě s píšťalkou, nemluvě o mladíkovi s registrací, který přišel po trase FC Thun Berner Oberland II, Fylkir Reykjavík, Happoel Petah Tikva a před tím než ve slavném sešívaném dresu vyběhl na Letné, odehrál něco přes hodinu v září 2013 proti KR Reykjavík a týden před tím celých dvaadvacet minut na hřišti klubu Hafnarfjördur, kde není úplně jasné, o jaký sport se jednalo.
Po pivu a vodce u nás v kraji blbnem, po rumu sháníme slepecké hole, předsedu Fotbalové asociace máme takového, jakého máme, předchozí majitel plzeňské Viktorky se ztratil, v Příbrami o pravdě, lásce a fair-play káže zbojník z Palerma, ale na tak silný matroš, jaký musí hulit v Edenu, si teprve musíme zvyknout.
Tady u nás ve výčepu nejsme žádní Sokratové. Blíž máme k tomu týpkovi, co žil v sudu, i když jenom tím, že den co den pomáháme s jejich vyprazdňováním. V jednom, ale máme jasno a to ať se jedná o Fera a Deža s krumpáčem, anebo Lojzu s elektrikářskýma kleštěma. Šéf musí být šéf, protože, jak je šéf padlá slečna, které se nedá věřit, tak se s ním snažíme vyjebat, všude, kde to jde a určitě se kvůli němu nepřetrhneme.
Ve fotbale to může být všechno jinak. Ještě jinak to musí být ve Slávii, ve slavném klubu, který rozděluje národ na sešívané a rudé. Někteří ještě pamatují, že jedni měli Štrougala a druzí jen svoji hrdost. Občas mne napadá, kolik hrdosti na své šéfy mají v klubu, kde vedení celou zimu plácá trenéra po zádech a přitom připravuje příchod trenéra jiného. Občas mne napadá, kolik důvěry ve svého trenéra mají hráči, kteří vidí, že v derby nastoupí turista po Islandu. Občas mne napadá, jak moc hráčům pomůže klubová legenda, která si v době boje o život, jede strčit bago do Anglie. A to při vší úctě ke slávistickému srdci legendy a vědomí toho, že nevíme, co je Liverpool, kde se zpívá „You never walk alone“.
Možná jsou to všechno jenom hlouposti v bludu báchorek o cti, pravdě a lásce a jejich vítězstvím nad lží a nenávistí. Možná rozhoduje jenom to, jak kdo umí kopat do míče.
Doufejme, že Slávie je věčná. Bojím se, že jen doufat, ne vždy stačí.