30.04.2014 - Konečně víme, proč tam Pepík pořád tak skáče.

Název obrázku: IMG_20140430_00124992

Fotbal na vsi je jiný než fotbal ve městě, ale dresy máme stejné. Koupil je místní čalouník Vrána ještě před tím, než si vzal tu novou, co mu nakonec zatrhla fotbal a o víkendech spolu jezdí po hradech a zámcích. Čechy jsou prý krásná zem.

Láďa Kálal to nemá jednoduché. S klukama toho sice ve středu dost natrénují, ale občas se při zápase stane, že Láďa musí někomu připomenout, na čem se dohodli. S těmi, co hrají u lavičky, to má jednoduché. Ti ho slyší. Stopeři by také slyšeli, ale nechtějí. Jeřábek vždycky říká, ať mu nic neříká, protože by mu to pomotalo hlavu, a tak mu Láďa Kálal nic neříká. Dostat vzkaz ke druhé lajně už je majstrštyk. Láďa má sice zvučný hlas, ale kluci ho občas neslyší. Přeci jenom v dáli šumí bory a za plotem jezdí auta. V takovém případě trenér posílá informace na druhou stranu přes záložníka Peška. Ten má maturitu a vzkaz nepoplete.

Po mači chodíme na tiskovku do hospody U Potůčku. Teče tam Plzeň z trubek i z televize. V poslední době, ale často pouští ty Němce z Bavor, protože hospodská má ráda toho Španěla, co to tam vede. Starýmu dokonce koupila podobný kabátek. Chudák Lojzek do něj bude muset zhubnout.

S Láďou Kálalem řešíme jiné věci. Láďa ví, že s našima klukama presing hrát nemůžeme a naše křídla jsou dvakrát silnější než Robben s Riberym dohromady. Trenéra, ale nejvíc zajímá, jak ten jeho kolega španělská s těma hráčema při zápase komunikuje. Pan Guardiola u té lajny pořád poskakuje, jednou si ukazuje na čelo, potom si zakrývá oči, jindy jinému něco říká a nestane se, aby ho zabrala kamera a on nebyl v akci.

Láďa Kálal se něco podobného bude naučit, abychom mohli pomýšlet na postup. Láďa je zedník. Hřmotný zedník. Mají to v rodině. Jeho děda svým řevem plašil v lesích vlky a to řemeslo se u nich dědilo z generaci na generaci, dokud ta havěť neutekla jinam. Láďa taky umí pořádně zahulákat, ale není to nic platné. Kluci ho neslyší, a když přece, tak ty pokyny stejně popletou.

Onehdá jsme se málem zpohlavkovali. Láďa Kálal chtěl, aby výbor některým hráčům zajistil vyšetření na ušním. Chlapi z výboru zase říkali, že Láďa musí přidat na decibelech. Když se s těmi svými Pepík domluví před plným stadionem, tak by v tom byl čert, aby to nezvládl Kálal u nás pod topoly. Už jsme se skoro drželi pod krkem, když přišel hospodský Lojzek a přinesl platíčko s malými panáky.

Kopli jsme to do sebe, hostinský posbíral prázdné sklo a předseda poručil další rundu. Než se pro ně Lojzek vypravil, tak nám k tomu řekl, že jsme všichni blbí, protože jemu je jasný, že ten huběňour v televizi křičí, poskakuje a mává rukama jenom proto, aby se zalíbil jeho starý. Vždyť i Láďa Kálal ví, že ho hráči při zápase nevnímají.