Ne vždy se u nás kotlině stane, že všechno funguje, tak jak má. Výjimkou je fotbalový klub FK Dukla Praha. Na Julisce se málokdy stane, že něco je jinak než správně. Chleby jsou na půl prstu namazané škvarkovým sádlem, klobásy voní a chutnají, sedačky jsou čisté, o mládež postaráno a i fotbal se dá vydržet. Jedinou neznámou je odpověď na otázku „Proč?“.
Jednoduchá odpověď je překvapivě jednoduchá. Do činění to bude mít něco společného s lidmi, kteří se o klub starají. Patrně nejen, že vědí, že když už něco dělají, tak se to musí dělat pořádně, ale oni dokonce vědí, jak to „pořádně“ má vypadat. Vidíte to na trénincích a zápasech od přípravek po první tým, potvrdí vám to klubové legendy, ale stejně tím nezískáte odpověď na otázku „Proč?“.
V pátek se hrálo proti Slovácku a fotbal bavil. Míč rychle klouzal po zeleném letišti, hráči běhali, na obou stranách byly šance. Nebylo důvodů usnout nudou, což na fotbale ne vždy bývá pravidlem. Možná to je odpověď na otázku „Proč?“. Možná to pochopíme až někdy později a po letech v Dejvicích přejmenují několik ulic a tribunu stadionu na památku lidí, kteří pro Duklu odvádějí tak skvělou práci.
V pátek hlasatel oznámil, že utkání sleduje 1238 diváků. Vzhledem k tomu, že patrně měl na mysli diváky platící, tak je klidně možné, že na Julisce bylo ke třem tisícům lidí, protože těch neplatících v místech pro VIP sektor a v klubovně, včetně novinářů a fotoreportérů, mohlo být stejně jako diváků platících. Jen nevím, odkud se koukali na fotbal. Zkuste je spočítat na fotce. Nicméně není vyloučeno, že ostatní postávali na hlavní tribuně, dívali se do nebe, odkud občas spadlo něco studeného deště a ptali se „Proč?“.
Na Dukle dělají fotbal tak dobře, že bych se nebál je zabalit a v jednom balíku přenést z dejvické stráně na strahovský kopec, ale vůbec nechápu, proč to vlastně dělají, když to nikoho nezajímá.