Dřív u nás na vesnici chodil ponocný. Zhášel světla a roznášel drby. Dneska máme obecní měsíčník. Každý si v něm hřeje svou polívečku a místní čutálisté nezůstávají pozadu. V posledním čísle jí navařili plný kastról. Nějaké děti hrály proti jiným dětem a všechny je poslaly s pláčem domů. Na vsi máme šest medailí z šesti turnajů.
Nic proti medailím a nic proti turnajům. Děti stráví krásný den, rodiče si dají do trumpety, trenéři se tváří důležitě a všichni společně přivezou na náves pohár šampiónů spojených osad, luk a strání a někdy i trofej z města. Děti potom ve škole vyprávějí, jaké to bylo, tělocvikář je obdivuje, v matematice se nezkouší a cizí jazyk zůstává i nadále cizí. Není nad krásně strávený víkend.
Rok se sejde s rokem, z dětí jsou větší děti, z větších dětí dorostenci a z nich dospělí fotbalisté. Každý z nich má ve skříni sbírku medailí z dětství a v albu nekonečně vzpomínek. Škoda, že si přitom nevzpomenou, kde že se stala chyba, a proč umějí kopat jen jednou nohou, proč se od nich míč odráží, a proč jejich fotbal nikoho nepohladí po duši, natož aby je chtěli do opravdového fotbalu, jaký občas vídají v televizi.