25.09.2013 - K čemu to je dobré?

Název obrázku: bono40

Hezký večer. Léto skončilo, ale na fotbal akorát. Slušný trávník, dresy, míč, rozhodčí a dokonce i pár stovek diváků.

Pohárový zápas, ale ono to je asi jedno. Podobně tomu bývá při nejednom utkání mistrovském. Míč se od účastníků více či méně zdařile odrážel, občas někdo popoběhl, jednou se rozvlnila síť, fanoušci domácí i cizí vynadali rozhodčímu za ofsajd, který buď nebyl, anebo byl a od stánku voněly pečené klobásy.

Všechno jak má být. Jen něco málo tomu scházelo. Ale zde pozor. Mohu se hluboce mýlit, neb s citem a empatií na tom jsem jako řezník s prejtem z pampelišek a krup. Můj možný omyl spočívá v tom, že jsem měl pocit, že to nikoho nebavilo.

Hráči nevypadali, že by měli radost ze hry. Diváci nevypadali, že by byli vtaženi do příběhu naplněného vášní, statečností, úsilím, napětím a mužným bojem do poslední kapky sil. Když už tedy pomineme chybějící fotbalové finesy, sprinty, kombinace, centry, zákroky brankářů, střely a góly.

Rozhodčí zapískal a po devadesáti minutách čekání na chybu soupeře to dalším písknutím rozpustil a všichni šli domů. Hráči z práce a diváci z představení, které se nekonalo.

Qui bono?