Jak má šrajtofli a hřeben z NDR v zadní kapse, je to jasné. Z Vidlákova. Jmenuje se to podle takové lopaty s bodci. Užívají to k manipulaci s hnojem. Co je hnůj se zeptejte rodičů. Pokud pocházíte z intelektuálního prostředí, tak se dozvíte o hnoji mravním či morálním. Ten s fotbalem nemá nic společného.
V neděli odpoledne ulíznou přehazovačku, vezmou vidle a jdou na fotbal. Hnojem se tam nebrodí. To jsme si vysvětlili. Nářadí opřou do chodby hned vedle kabiny rozhodčích. Muži v černém jsou citliví a chápou, že když vedle hřiště neteče potok, ve kterém by se po nevydařeném výkonu mohli svlažit a popřemýšlet, kde se stala chyba, tak pořadatel musí naznačit jiný způsob vyrovnání účtů.
Ve velkém fotbale to je naštěstí jinak. O klid na práci je postaráno. Pořadatelská služba pořádá, co rozhodčím na očích vidí a to vše podle soutěžního řádů. Hoši se rozcvičí, pomodlí a jdou na to. Nemají to lehké. Navíc to jsou jenom lidé a mohou se zmýlit. Ve velkém fotbale to tolik nebolí.
Ukončit ve Vidlákově poločas, zrovna když domácí borec maže na bránu, by prošlo, ale se zemědělským nářadím zaraženým v zádech by se špatně nasedalo do auta. Leda snad do kabrioletu.
Bojím se, že všemi uznávaný klub ztratil v kopcích Vysočiny víc než jen výborného obránce. A to vše kvůli tomu, že i rozhodčí jsou jenom lidé a mohou se mýlit.