03.10.2013 - Bože, bože…

Název obrázku: God10

Začne zápas. V hledišti jsou diváci, kterým je všechno jedno. Hlavně „pendlůvať a bojůvať“ , jak říkával, už ani nevím kdo. Potom jsou v hledišti diváci, kterým je taky všechno jedno, ale přijeli z druhého konce telefonního sluchátka, aby se podívali, jestli to ti hoši kopou opravdu tak dobře, jak jim našeptávači našeptávají.

Začne zápas. Ti to strčí dozadu, ten to napálí dopředu, kde to trefí stopera soupeře. Ten to posune do strany a na tribuně někteří zpozorní. Ostatním to je jedno. Na míči je nastávají hvězda evropské kopané. Reprezentant své krásné a hrdé vlasti. Chlapec se s tím moc nemaže. Pravačkou to řachne přes celé hřiště dopředu, kde to trefí stopera soupeře. Co byste chtěli. Hoch to je mladý a první míče hrajeme na jistotu.

O pár desítek vteřin, se to k němu zase odněkud přikulí. Z vlastní poloviny hřiště po zemi přesně najde sbíhající si pravé křídlo. Nic světoborného, ale první plusový bod. Sice to mohlo letět úplně po podlaze a nikoliv půl metru nad trávníkem, aby to pár metrů před spoluhráčem zbytečně neskočilo, ale budiž.

Sbíhající si křidélko je také reprezentant své krásné a hrdé vlasti. Třicetimetrová přihrávka se odrazila od jeho pravé nohy zpět do hloubky pole. Po pár metrech míč v souboji s protihráčem dostihl a posunul ke spoluhráči.

Někde jsem zaslechl, že jakýsi skaut Bayernu Mnichov řekl, že dobrému skautovi stačí vidět ze zápasu dvacet minut. Vše ostatní je většinou ztráta času. V sobotu na stadionu uprostřed krásných a hrdých kopců by mu stačily dvě minuty. Koho zajímá, že potom se někdy něco povede?

Řemeslo musí být bezchybné a k tomu je potřeba nadstavba. Na světě, ale není jen Bayern Mnichov a tak nezbývá než se koukat dál a čekat, až se do toho chlapci dostanou. Vždyť se jedná o reprezentanty teprve mládežnické.