08.10.2013 - Zakletý Hradec. S útočníky to v Hradci Králové umí po svém. Jednou jsi dole, podruhé nahoře, by si mohli pobrukovat tam i zpátky. V novinách si potom mohou přečíst, na kterém konci se právě nacházejí.
Do prvního týmu si přivedou hráče, který se v předchozích klubech trefil jenom o Vánoce, a mezi Votroky z něj udělali krále střelců.
Ve stejnou dobu útočník z prvního týmu Hradce odešel na hostování do Prahy. Cestou na Žižkov mu uschl střelecký prach a hned má na pažbě čtyři zářezy v lize a vítězný gól v poháru proti Brnu.
Zvláštní kapitolou jsou pohrobci z Bosny a Hercegoviny. V létě 2012, v přátelském zápase proti Slávii, si diváci mohli dlaně utleskat, když jeden z nich střídal po té, co učebnici fotbalu rozšířil o dva skvostné góly. Po rozpačité sezóně v černobílém přestoupil do Jihlavy a v kopcích Vysočiny rozkvetl.
Podobně divnou kapitolou je další rodák od Sarajeva. Poprvé jsem ho viděl v juniorské lize proti Slávii. Sešívaní ho nemohli chytit. V suchém triku trefil čtyři góly a i po klubech německé ligy se rozbušily tamtamy vyklepávající šifrovanou zprávu, že na východě Čech se rodí nový fotbalista.
Rodí, ale jde to ztuha. Nějak se mu nechce. Nevím, kde se stala chyba, ale z jednoduchého chlapce s talentem a mnoha nedostatky se po dvou letech tréninku stal hráč, který musí na dresu nosit jmenovku, aby se dal poznat. Tak obyčejně vypadal v dnešním duelu juniorské ligy proti Jihlavě. |