16.10.2013 - Gratulace starému pánovi. Roye Hodgsona znám. Jednou jsme spolu jeli výtahem a párkrát jsem ho viděl v trenkách. Mezi obojím není žádná souvislost. Výtah byl a asi stále je v Hamburku a starý pán byl v obleku.
Pokud nad vámi v patře bydlí plukovník ve výslužbě a občas zahlédnete pletence jeho křečových žil, když si jde dolů do schránky pro poštu, tak víte, jak vypadají nohy starého pána. Plukovník z patra nosí hnědé služební lakýrky, anebo pantofle. Starý plán měl pokaždé kopačky, co se jmenovaly po jiném starém pánovi, kterému se přezdívalo „Císař“ a v nich krátké ponožky stejně jako plukovník.
Právě jsem ho viděl v televizi. Tvářil se, že má radost. Asi ještě neví, jak špatné sny člověk má, když se celou noc trmácí létadlem do daleké Brazílie. Třeba mu dají prášek na spaní.
Není lehké být trenérem české fotbalové reprezentace. Rozumí tomu každý ňouma. O novinářích nemluvě. V Anglii tomu nebude jinak. Jen nás chytrých a ke všemu svolných bude víc. O starého pána se, ale nemusíme bát. Vypadá jako, kdyby vyšel z čarodějných pohádek Harryho Pottera, ale žije v přítomnosti. Vsaďte boty, že zná tolik jadrných výrazů, jako málokdo. Možná i to je jeden z důvodů, proč pro něj hráči rádi hrají. O tom, že rozumí fotbalu nemluvě. Tomu přeci rozumí každý.
Congratulation, Roy! |