18.10.2013 - Litera zákona a sportovní duch ošípaného nikoliv.

Název obrázku: fairplay27

Jako do jednoho pytle nelze házet necky a kecky, tak si nemyslím, všichni rozhodčí jsou stejní. Někteří stejní jsou. Malí a důležití. Možná, ale to tak má být, protože pravidla jsou pravidla.

Na severu Moravy se v kvalifikační skupině ME U-19 potkali skoro šampioni s téměř beznohými. Silní Chorvaté proti strážcům majáku ze skály na jihu Španělska, která je prý stát a jmenuje se Gibraltar.

Dlouho se čekalo na první gól a po něm se již čekalo jen na to, kolik jich přibude. Zápas o ničem. Pro jedny povinnost, pro druhé asi čest a vzrušení reprezentovat svou vlast.

V poslední minutě celkem šikovný, jednooký král slepých, dle mínění rozhodčího, fauluje. Hráč s tím nesouhlasí a svůj nesouhlas doprovodí nesportovním gestem. Dle litery fotbalového zákona to je žlutá karta. Pro nejlepšího hráče Gibraltaru již druhá.

Všechno správně, jenže s tak striktním výkladem pravidel by se dohrál málokterý zápas. Na hřišti je pánem rozhodčí. Všichni na tribuně se shodli, že rozhodčí s citem a nadhledem by na hráče udělal bu-bu-bu a slíbil mu druhou žlutou za příští přestupek. Asi by takový přístup ocenili i trenéři Chorvatska. Rozhodčí je pán a rozhodl dle litery zákona. O tom, že to je opravdový pán a žádný paňáca přesvědčil o pár desítek vteřin později. Penalta je, když ji rozhodčí zapíská. Zapískal. Útočník běžel z vápna a za brankovou čáru, obránce za ním, útočník upadl a bylo. Svým rozhodnutím pan rozhodčí opět překvapil oba týmy. Možná tam kontakt byl …

Nevzpomínám si, jací národové zvou prase ošípaným a jestli vůbec, ale pokud pro ně pořádají závody, tak soutěžící nemohou mít se sportovním duchem méně společného, než někteří s píšťalkou.