O pouť k nám na náves přijíždějí bývalí kopálisti z města, aby ukázali těm našim nemehlům, jak se to vlastně hraje. Tak nějak vypadal zápas mezi Herthou Berlín a Borussií Dortmund. V Berlíně to sice nehrají žádní nešťastníci, co by si šlapali po špičkách, ale každé mužstvo to prostě umělo jinak. Dramatičnost, náboj a slavnostní náladu to mělo jako u nás pod topoly.
Skoro osmdesát tisíc diváků se cpalo buřtem a pivem, domácí na hrací ploše byli stydliví a zakřiknutí, hosté nikam nepospíchali a lidé v hledišti obdivovali, jak to ti hoši pěkně umí. Instruktážní film na téma, jak má vypadat fotbalista. Hummels vyhraje souboj a nepřekáží mu míč. Tomu Arménovi s nevyslovitelným jménem nepřekáží vůbec nic. Nový Srb, který byl levnější, než Václav Kadlec či Vladimír Darida, se snaží, běhá, s míčem si ví rady a celé to okoření hezkým gólem, když stopera domácích pošle na párek a levačkou to zatočí k zadní tyči. Marco Reus je Marco Reus a Lewa všechno zalepí, dvakrát zaběhne za obranu a svíčku na dortu rozsvítí střelou z trestňáku a po zápase dostane dělo pro nejlepšího kanonýra Bundesligy.
U nás na vsi se naši hoši ke konci také osmělí a ukážou růžky. S hráči Herthy to nebylo jinak. Přesto všechno, se na Olympijském stadionu nehrálo nic víc, než letní přátelák v náramných kulisách, kde to jedno mužstvo umělo víc než to druhé. Občas i Bundesliga nabídne zápas jako od nás z pouti.